Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Auroch je po anglicky tur divý, od konca poslednej doby ľadovej po rok 1627, kedy kdesi v poľských lesoch uhynul posledný kus (krava), najväčší obyvateľ európskej pevniny. AUROCH je trojčlenná skupina, fungujúca od roku 2008 vo Vancouveri. Jej členmi sú S.M. (gitary, vokály), Z.C. (bicie) a S.H. (basgitara, vokály). S.M. a S.H. hrajú taktiež v temnej vesmírnej kataklizme MITOCHONDRION, basák predtým pôsobil v ARCHSPIRE, zostava sľubuje kvalitu a vydavateľ takisto, možno teda čakať hukot z divokých dimenzií, tu hlavne z okultných, lovecraftovských a mizantropických.
AUROCH začínali ako thrashmetalový projekt, už na debute „From Forgotten Worlds“ (2012) však rázne vykročili do sveta temného divokého death metalu, a na dvojke z apríla tohto roku púť ríšou kovovej smrtky pokračuje. Deväť zásekov za necelých 26 minút páchne aj blackmetalovou sírou, na druhej strane je tu veľa vyslovene tech-deathmetalových postupov. Zvuk je neučesaný, živelný, death/black (občas v duchu starších BEHEMOTH) sa tu stretáva s naklepaným hyperblastujúcim death metalom s odkazmi na ranú tvorbu KATAKLYSM a v nejednom výrazne melodickom ultrarýchlom víre si spomeniete aj na nebožtíkov CEPHALECTOMY z Nového Škótska. Celkovo ide o zaujímavý zjav na poli temného extrémneho undergroundu.
8 / 10
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
