OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Auroch je po anglicky tur divý, od konca poslednej doby ľadovej po rok 1627, kedy kdesi v poľských lesoch uhynul posledný kus (krava), najväčší obyvateľ európskej pevniny. AUROCH je trojčlenná skupina, fungujúca od roku 2008 vo Vancouveri. Jej členmi sú S.M. (gitary, vokály), Z.C. (bicie) a S.H. (basgitara, vokály). S.M. a S.H. hrajú taktiež v temnej vesmírnej kataklizme MITOCHONDRION, basák predtým pôsobil v ARCHSPIRE, zostava sľubuje kvalitu a vydavateľ takisto, možno teda čakať hukot z divokých dimenzií, tu hlavne z okultných, lovecraftovských a mizantropických.
AUROCH začínali ako thrashmetalový projekt, už na debute „From Forgotten Worlds“ (2012) však rázne vykročili do sveta temného divokého death metalu, a na dvojke z apríla tohto roku púť ríšou kovovej smrtky pokračuje. Deväť zásekov za necelých 26 minút páchne aj blackmetalovou sírou, na druhej strane je tu veľa vyslovene tech-deathmetalových postupov. Zvuk je neučesaný, živelný, death/black (občas v duchu starších BEHEMOTH) sa tu stretáva s naklepaným hyperblastujúcim death metalom s odkazmi na ranú tvorbu KATAKLYSM a v nejednom výrazne melodickom ultrarýchlom víre si spomeniete aj na nebožtíkov CEPHALECTOMY z Nového Škótska. Celkovo ide o zaujímavý zjav na poli temného extrémneho undergroundu.
8 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.